O lásce k sobě, vděčnosti a prošlapaných cestách

V létě jsem psala o deseti letech. O výročí Litvy, cestování a v mnohém nejsilnějším období, které zásadně ovlivnilo vše další. Jedna z hlavních vzpomínek má deset let tuto zimu. Jmenuje se Karl. A potřebuji o ní napsat. Byl to můj první a poslední románek v životě. Nevěra, abychom byli přesní. Byl to jeden z…

Hodné a šikovné děti? Plýtvání slovy, které nedělá dobro

Tříletá Bětka klečela u Ludvíka, hladila ho po hlavě a říká: „Hodný bráška, hodný.“ Muž se zeptal, co tím myslí, Ludva si totiž úplně normálně chrastil. „No, že dělá to, co říkám.“

Deset let od chvíle, kdy jsem se začala nebát. Cestovat, zkoušet a být sama se sebou

Také se díváte rádi na Facebooku na vzpomínky, co se dělo tento den před rokem, dvěma, pěti? Já ano. A poslední měsíc mě u toho chytá echt nostalgie. Ta výročí, která normálně bývají „jen“ oblíbená, jsou totiž najednou desetiletá. Nejprv Rusko, za týden a něco začne Litva.

Mateřský maraton za časů koronaviru…

… aneb jeden obyčejný den. "Mámo, už je světlo. Ráno!" Zatímco my dvě teprve sedáme ke snídani, muž vyráží po týdnu na nákup. Běžím mu vyžehlit roušku, ujišťuji se, že má dezinfekci, nákupní seznam a rukavice. Jede co možná nejdříve.

It´s not just my business aneb O přátelstvích

Jestli mám ve svém životě z něčeho radost, tak kromě hromady někdy neopakovatelných, někdy cestovatelských, někdy bláznivých zážitků je to ještě moje sociální síť.